Med

Medem se rozumí potravina přírodního sacharidového charakteru, složená převážně z glukosy, fruktosy, organických kyselin, enzymů a pevných částic zachycených při sběru sladkých šťáv květů rostlin (nektar), výměšků hmyzu na povrchu rostlin (medovice), nebo na živých částech rostlin včelami (Apis mellifera), které sbírají, přetvářejí, kombinují se svými specifickými látkami, uskladňují a nechávají dahydrovat a zrát v plástech („Codex Alementarius“, 1989).

Jak dlouho člověk med zná, nedokážeme vůbec odhadnout, můžeme se pouze domnívat, že velmi záhy pochopil, že včela mu může poskytnou velmi chutnou a výživnou část potravy. Nejstarší kreslený doklad o tom máme  z doby paleotické, tj. asi před 15 000 let. Kresba pochází z Pavoučí jeskyně nacházející se ve Španělsku. Je proto velmi pravděpodobné, že med patřil do jídelníčku již pravěkého prehistorického člověka. V antickém období byl med uznávaným pokrmem bohů a jako s takovým se s ním i nakládalo. V Egyptských pyramidách byl nalezen med starý 3000 let, byl samozřejmě zkrystalizovaný, ale po hygienické stránce byl absolutně nezávadný, takže ho možná archeologové i snědli😊. Staří Egypťané používali med nejen jako obětinu bohům, ale využívali ho i k přípravě léků a balzamování těl. Jeho cena se rovnala ceně másla.

Med má vynikající nutriční a dietetické vlastnosti a dokonce i účinky léčivé. Zlepšuje fyzickou kondici jedince a brání vzniku nadměrné únavy během nárazových zátěžích. Díky svému antibakteriálnímu účinku je vhodným přírodním lékem při nachlazení a zánětech horních cest dýchacích.